Elektrické lokomotivy
Elektrické lokomotivy
V Japonsku jezdí lokomotivy pod napětím 1500V DC, 20 kV 50Hz AC (severně od Fudži) a 20 kV 60Hz AC. Samotné označování lokomotiv tvoří kombinace dvou písmen a čísla. Příklad je řada EF65. Výsledná řada pak říká, že:
E- Elektrická lokomotiva, mají všechny elektrické lokomotivy
F-Elektrická lokomotiva s šesti hnacími nápravami, využívá se písmenná řada B (2 hnací nápravy) až H (8 hnacích náprav)
65- stejnosměrná lokomotiva s dovolenou rychlostí vyšší než 85 km/h.
Zavedením dvou napájecích soustav se řada rozdělila
DC: 10-29 pro rychlost do 85 km/h, 50-69 pro rychlost nad 85 km/h
AC: 70-79, původně též 44 a 45 pro rychlost do 85 km/h.
DC/AC: 30-39 pro rychlost do 85 km/h a 80-89 pro rychlost nad 85 km/h
Prototypy: 90-91 a ozubnice 40-49
Toto značení platí pro dobu do roku 1987. Po roce 1987 dostávají lokomotivy převzatou řadu po vzoru elektrických jednotek. Původní označení starších lokomotiv však platí dodnes.
řada ED16
Řada ED16 představuje typ předválečných lokomotiv pro osobní a lehčí nákladní vlaky na právě elektrifikovaných tratích Čuó a Džoecu. Vyrobeno jich bylo v roce 1936 18 kusů. Po válce se přesunuly do nákladní dopravy a postupně byly soustředěny do depa Tačikawa v Tokiu, kde vozily vápenec z městečka OkuTama do cementárny v přístavu města Kawasaki. Až nástup nové řady EF64 1000 a zesílení okolních tratí znamenal konec této řady. Poslední dojezdily až v roce 1983.
Modelu bylo přiděleno označení ED16 14
V Okutamě se v roce 1979 (kdy začalo odstavování této řady) každý den nakládalo 7200 tun vápna, což znamenalo denně naložit 205 vozů HoKi2500 a ty pak v soupravách o 16 vozech odvážet. Na místní trati tak denně jezdilo 14 párů nákladních vlaků a malá stanice Okutama pravidelně praskala ve švech.
řada EF13
řada EF15
Řada EF15 je poválečná nákladní lokomotiva. Šlo o velmi úspěšnou řadu, která díky nízké nápravové hmotnosti jezdila na všech stejnosměrně elektrifikovaných tratích. V letech 1947 až 1959 jich bylo vyrobeno celkem 202 kusů, některé později přestavěné na řadu EF16. Rušeny byly v první polovině 80. let kvůli poklesu nákladní dopravy a nadbytku modernějších lokomotiv. Model Předloha
Modelu bylo přiděleno označení EF15 183
řada EF16
řada EF30
Řada EF30 byla vyrobena v letech 1960-68 v počtu 22 kusů. Tyto stroje byly určeny pro provoz mezi napájecími systémy 1500 V DC na Honšú a 20 kV 60 Hz AC na Kjúšú. Jednalo se tak o první dvousystémové lokomotivy pro DC a AC elektrifikaci o průmyslové frekvenci na světě. V provozu byly do roku 1987. Model Předloha
řada EF55
Řada EF55 byla vyrobena v roce 1936 v počtu 3 kusů jako experimentální řada pro elitní expresy, nicméně proudnicový tvar nepřinesl požadovaný efekt a další stroje se již nevyráběly. Postupně byly přesunuty do Tokia, kde jezdily s osobními i nákladními vlaky na trati Takasaki a Džóecu, používány byly i v postrkové službě. Přestože byly zkoušeny na rychlost 120 km/h, v pravidelném provozu jezdily pouze maximálně 95 km/h. Začátkem 60. let byly stroje čísel 2 a 3 odstaveny a sešrotovány. Stroj EF55-1 se ale zachoval, byl opraven a až do roku 2009 byl provozován na historických vlacích. V současnosti je umístěn v železničním muzeu v Saitamě jako neprovozní exponát. Model Předloha
řada EF57
Tato řada byla vyráběna v letech 1939 - 43 pro expresní vlaky na trati Tokaido. Celkem bylo vyrobeno 18 lokomotiv. Po válce s nástupem novější řady EF58 se lokomotivy přesunuly na jižní úsek trati Tóhoku (Tokio - Kuroiso), kde jezdily až do druhé poloviny 70. let. Model Předloha
Model nese označení EF57 1
řada EF58
řada EF60
Řada EF60 je prvním zástupce lokomotiv 2. generace. Původně universální lokomotivy našly své uplatnění v nákladní dopravě. Rušeny v souvislosti s postupným útlumem místní nákladní dopravy a poklesu počtu relačních vlaků mezi uzlovými stanicemi. V provozu v letech 1960 - 1986. Model Předloha
Modelu bylo přiděleno označení EF60 47
řada EF62
Tato řada byla určena pro trať ŠinEcu (Takasaki - Nagano - Džoecu - Nígata), kde je mezi stanicemi Jokokawa a Karuizawa 12 km dlouhý úsek se sklonem 66,7 promile. Lokomotivy musely mít 4 nezávislé brzdy a přitom být odlehčené.
Časem došlo k poklesu jejich provozní potřeby v souvislosti s provozem elektrických jednotek a zákazu nákladní dopravy přes Jokokawu v roce 1982. Většina lokomotiv se časem přesunula do depa Šimonoseki, odkud vozily nákladní expresy do Ósaky a Tokia. Nicméně zde se neosvědčily a byly rychle rušeny pro nadbytečnost. Posledních 7 strojů zůstalo na trati ŠinEcu až do uzavření úseku Jokokawa - Karuizawa 30.9.1997. Model Předloha
Modelu bylo přiděleno označení EF62 43
řada EF63
Řada EF63 byla určena exkluzivně pro provážení vlaků přes průsmyk Usui. V roce 1963 zajájilo provoz po nové trati 13 zbrusu nových lokomotiv, se zvyšujícím se počtem vlaků jejich počet postupně narostl na 23. Jezdily trvale ve dvojicích vždy na dolním konci vlaků. Umožňovaly provoz "na kabel" s lokomotivami typu EF62 a řadou elektrických jednotek (typy 115, 169, 185, 189 a 489). Jejich provozní kariéra byla ukončena 30. 9. 1997 uzavřením tratě přes Usuiský průsmyk a přestavbou jejich domovského depa Jokokawa na železniční muzeum. 11 lokomotiv je dochováno dodnes a 2 dvojce se střídají na předváděcí koleji v Jokokawě (ex traťová kolej ve směru dolů mezi muzeem a bývalou stanicí Marujama).
řada EF64
Řada EF64 představuje typ "horských" elektrických lokomotiv určených pro sklonově náročné tratě, nikoliv však pro trať přes průsmyk Usui (viz řady EF62 a EF63). Jejich úkolem bylo nahradit starší a již nevyhovující elektrické lokomotivy řad EF15 a EF16 na tratích Ou (úsek Fukušima - Jamagata) a Čuó (Tokio - Kófu - Nagoja). Výroba základní řady trvala 12 let (1964 - 1976), kdy bylo postupně vyrobeno 79 lokomotiv vzájemně se více či méně odlišující v různých detailech. První série šla na trať Ou, ale již v září 1968 byla po přepojení tratě na střídavou napájecí soupravu přesunuta do depa Inazawa. Ostatní stroje byly dodávány do dep po celé délce trati Čuó a postupně se rozšířily i do depa Nagano či Šimonoseki. Jejich útlum přišel až po roce 2000 s postupnými dodávkami nových lokomotiv řady EH200 a útlumem nákladní vozby kolem Nagana. Po roce 2009 zůstává v provozu posledních několik "osobních" lokomotiv na přetahy elektrických jednotek. Dnes je provozní poslední stroj, EF64 37 v depu Takasaki. Velkou škodou je šrotace stroje EF64 77 loni v depu Inazawa. Tento stroj mimo jiné tahal zvláštní vlaky s císařskou rodinou.
Protože řada EF64 jezdila většinou ve dvojicích, máme dva modely. Oba modely představují stroj vybavený parním generátorem pro vytápění souprav, proto musí být vybráno číslo v intervalech 1-12 a 29-55.
EF64 4 byla vyrobena firmou Tošiba a dne 11.9.1965 předána do depa Fukušima. Po přepnutí tratě Ou na střídavou napájecí soustavu se přesunula do depa Inazawa, kterému byla věrná až do konce služby mimo krátké období kolem roku 2001, kdy sloužila v depu Šinonoi a s nákladními vlaky zajížděla až do stanice Kuroi na trati Šin-Ecu. Zrušena byla až jako jedna z posledních u JR Freight v závěru roku 2008. Předloha
EF64 30 byla vyrobena firmou Kawasaki a předána 29. 9. 1968 do depa Inazawa. Narozdíl od své sestry zůstala celou svoji kariéru věrná depu Inazawa, nicméně svoji sestru EF64 4 následovala i na tratích kolem Nagana. Navíc jak je vidět zde, jezdila hlavně ve dvojicích s EF64 4 (a dalšími stroji) "na kabel". Odstavena byla v roce 2007 a na podzim roku 2008 sešrotována.
série 1000
Tato série byla vyráběna v letech 1980-82 jako universální pro tratě Džoecu a Čuó (Tokio - Kofu - Nagoja). Představuje výrazně odlišný desing oproti základní řadě a je výrazně modernější. Řada je dodnes v provozu v nákladní dopravě a výjimečně i v dopravě osobní (pravidelné nasazení skončilo v roce 2013). Narozdíl od základní řady byly zatím sešrotovány 10 strojů. Model Předloha
Modelu bylo přiděleno označení EF64 1016. Tento stroj byl vyroben firmou Kawasaki a v září 1980 předán do depa Nagaoka. Nicméně vetšinu své kariéry byl doma v Tokiu a okolí. Bohužel v roce 2018 byl kvůli poklesu provozní potřeby odstaven a sešrotován.
řada EF65
Série 500 bylo 34 nově vyrobených a 7 rekonstruovaných lokomotiv určených exkluzivně pro expresní osobní a nákladní vlaky jezdící až 110 km/h. Část lokomotiv měla zdroj pro elektrické vytápění (typ P - Passenger), část ho neměla (typ F - Freight). Model dostal označení EF65 514, je to tedy stroj typu F. Předloha byla vyrobena v roce 1965 a v provozu byla 40 let. Jezdila s vlaky kontejnerů či dalších nákladních vlaků a prostřídala všechna depa od Tokia po Hirošimu. Model Předloha
Série 1000 představuje universální podtyp řady EF65. V letech 1969 až 1979 jich bylo vyrobeno 139 kusů. Část lokomotiv byla později přeznačena na sérii 2000 a nemálo lokomotiv je stále v provozu zejména v Tokiu v nákladní dopravě. Od série 500 je lze snadno rozeznat přítomností přechodových dvěří v kabině (předpokládal se provoz ve dvojcích). Předloha
Modelu č. 1 bylo přiděleno označení EF65 1139, výrobcem je Tomix Model 1
Byl přidán model č. 2 s označením EF65 1083 od společnosti Kato . Jeho provedení odpovídá 70. létům, zatímco stroj EF65 1139 odpovídá éře po roce 1990. Model 2
řada EF66
Protože ani řada EF65 nestačila na nejtěžší nákladní expresy, byla vyvinuta zcela nová lokomotiva. S výkonem 3,75 MW šlo o tehdy nejvýkonnější elektrickou úzkorozchodnou lokomotivu na světě. Vyrobeno celkem 55 lokomotiv. V provozu jsou od roku 1967, poslední stroje dodnes jezdí s nákladními expresy.
Model prototypového stroje EF66 901:
Model sériového stroje EF66 19:
řada ED76
Řada ED76 je universální lokomotiva určená pro tratě na Kjúšú. Vyrobeno v letech 1965 - 76 celkem 94 lokomotiv, poslední dvě jsou dodnes v provozu (ED76 81 a ED76 83).
Máme dva modely.
Model pro období éry státních drah představuje model ED76 81 od KATA Model Předloha.
Model pro období po rozpadu státních drah představuje model ED76 65 od TOMIXu Model Předloha.
řada EF80
Začátkem 60. let probíhala elektrizace trati Džóban (hlavní trať Tokio - Sendai po pobřeží) a zjistilo se, že úsek za stanicí Toride bude muset být kvůli blízké geomagnetické observatoři elektrifikován střídavou trakcí, zatímco tokijský uzel je stejnosměrný. Přepřahací stanice v Kuroisu (v provozu od roku 1959) ukázala značnou nevhodnost tohoto řešení styku napájecích soustav u osobních vlaků. Mít styk napájecích soustav na trati však vyžadoval dvousystémovou lokomotivu. V letech 1962 - 1967 bylo postupně vyrobeno celkem 63 lokomotiv, které kromě trati Džóban jezdily s expresy i na souběžné (vnitrozemské) trati Tóhoku přes již zmíněnou stanici Kuroiso bez nutnosti výměny lokomotivy. Postupně vyřazovány v 80. letech a nahrazovány novější řadou EF81. Model Předloha
Modelu bylo přiděleno označení EF80 14
řada EF81
Po zkušenostech s řadou EF80 byla vyvinuta modernější řada EF81, určena pro skutečně universální použití. Mohla jezdit od Kagošimy na jihu Kjúšú po Aomori na severu Honšú a to s kterýmkoliv vlakem. V letech 1965 - 1979 bylo vyrobeno celkem 152 lokomotiv základní série. 32 z nich je dodnes v provozu. Model Předloha
Modelu bylo přiděleno označení EF81 2
Série 300 byla určena pro provážení vlaků podmořským tunelem pod Kanmonskou úžinou mezi Honšú a Kjúšú. Protože v tunelu prosakuje mořská voda, musely být lokomotivy opatřeny nerezovou karosérií. Vyrobeny byly v letech 1972 - 75 celkem 4 lokomotivy, stroj EF81 303 je dodnes jako poslední mohykán v provozu. Model Předloha
Modelu bylo přiděleno označení EF81 303
řada EF510
Řada EF510 je universální dvousystémová lokomotiva vyráběná od roku 2001 dosud. Vyrábí se ve variantě 0. série pro JR Freight, série 500 pro JR East (v současnosti všechny stroje vlastní JR Freight) a nově série 300 určená pro nákladní vozbu na Kjúšú.
Série 500 tvoří 16 lokomotiv dodané pro JR East s určením pro noční lůžkové expresy. Protože ale než se dostaly do výroby došlo ke zrušení několika vlaků, byl v nabídnut společnosti JR Freight pronájem nadbytečných strojů. Po ukončení vozby lůžkových expresů v Japonsku v srpnu 2015 byly všechny stroje prodány JR Freight a v součanosti jezdí především na hlavním tahu na pobřeží Japonského moře. Bohužel všechny stroje postupně přišly o ozdobné prvky.
Dva stroje série 500 obdržely nátěr "Cassiopeia" a to čísla 509 a 510. Ostatní mají nátěr "Hokutosei". Stroj EF510-509 je vzorem našeho modelu. Model odpovídá stavu v době provozu u JR East. Model Předloha
řada EH10
